Fiktivní rozhovor s kapitánem fotbalového mužstva Burešem
po prohraném zápase 3:10. Novinář: Pane kapitáne dovolte mi prosím pár otázek:
Bureš: Ano, ptejte se.
N: Prohráli jste zápas 3:10, co je příčinou takto špatného výsledku.
B: Já si nemyslím, že je to špatný výsledek, vždyť jsme dali první gól. Hned z první akce!!!
N: No jo, ale 3:10 je vysoká prohra, co se stalo?
B: Pane redaktore, my jsme všichni běhali nahoru a dolů celý zápas, my jsme udělali maximum.
N: No jo, ale ta vaše hra neměla žádný systém.
B: To není pravda, já sám jsem hrál v útoku i v obraně, hrál jsem uprostřed, na levém i pravém křídle.
N: Ale tím jste se tam ostatním motal a překážel.
B: To není pravda, vždyť jsem vybojoval plno míčů a na ten první gól co jsem dal, jsem si vlastně i přihrál. Já jsem udělal maximum, podívejte se, jak mám mokrý dres, a ještě teď jsem zadýchaný.
N: Nicméně, bylo vidět, že ta vaše hra nemá žádný nápad, proč jste něco o přestávce nezměnili?
B: Pane redaktore, to není vůbec pravda, že jsme nic nezměnili. Já sám jsem na všechny spoluhráče křičel, aby běhali ještě více. Ale všimněte si, co dělal soupeř, oni hráli nefér. Brali nám balony, když už jsme nemohli. Chodili nám do těla. Přihrávali si, a přitom naběhali mnohem méně než my!
N: Ale dali 10 gólů, vy jenom 3.
B: Pane redaktore, všiml jste si naších diváků, oni po 5 góle přestali fandit a po 8 góle dokonce začali pískat a nadávat. Diváci přece musí fandit svému týmu, to se potom nedá hrát. To je i jejich vina, že to skončilo takovým výsledkem.
N: Co hodláte změnit v dalších zápasech.?
B. Budeme více běhat a já začnu i chytat. Na tribunu dáme roztleskávačky, na informační tabuli budeme psát, jak nás mají fanoušci povzbuzovat a aplaus a potlesk budeme pouště z reproduktoru. Uděláme maximum.
N: Sportu zdar!
